Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Delegáti hnusu a negativizmu sú späť s novým albumom, nazvaným výstižne „Abandon All Life“. Nahrávalo sa tradične v God City u Kurta Balloua, takže doska znie skvelo. Ale nie je všetko len Kurtova zásluha. Keďže do kapely medzičasom pribudol nový člen, gitarista Saba, hrá ešte traskavejšiu nálož ako na predchádzajúcom albume „Unsilent Death“.
Aj keď u kapiel tohto razenia je očakávanie hudobného progresu len zbožným prianím, NAILS sa vyvíjajú a na ich novinke je to cítiť. Okrem toho, že samotný zvuk nahrávky je tentokrát hutnejší, chlapci sa vďaka druhej gitare môžu vypraviť aj na územia doposiaľ neprebádané. Ak sa NAILS na „Unsilent Death“ vyrovnávali sa so svojimi vzormi, na aktuálnom albume sa z nich stáva kompletná kapela s vlastným výrazom.
NAILS svoj nadzvukový crust/grindcore začali hustiť staromilským a poriadne špinavým death metalom. Všimli si, že rýchle pasáže omnoho viac vyniknú, ak ich skĺbia s nápaditými kolísavými hardcorovými medzihrami. Kapela sa vo väčšej miere sústreďuje na prepracovanosť a nápaditosť riffov, takže teraz znejú o poznanie „technickejšie“ ako na predchádzajúcej doske, čoho dôkazom sú najmä pomalé intermezzá („Wide Open Wound“), plné disonantného feedbacku a mohutných stench-corových a crustových riffov.
Vokalista Tod posadil svoj spev o hodný kus vyššie, ako sme boli zvyknutí. Jeho prednes je tentokrát omnoho „štipľavejší“. Vyšinutý cirkus menom NAILS ženie vpred s ešte väčšou vervou ako v minulosti
Tešte sa na neľudské metalické d-beat-výpady, na primitívne nehumánne bleskové zabíjačky hraničiace s power violence („Tyrant“ a „Absolute Control“), na old-school-grindové prejavy zvrátenej lásky („God´s Cold Hands“ a „Abandon All Life“) alebo na prudké agresívne búšenie päsťou priamo do tváre („Cry Wolf“). NAILS sú hlavne o hrubej sile. Hudba im slúži ako sito, skrz ktoré filtrujú nechuť a frustráciu. Nenávisť ku všetkému a ku všetkým.
Ak si užívate kapely, ktoré kombinujú „starý crustový“ metal s „novým nátlakovým“ hardcorom, sludgom a grindom, lepší album ako „Abandon All Life“ momentálne nezoženiete. Aj napriek krátkej minutáži ide o vysoko návykovú a trvácnu záležitosť. NAILS sú v roku 2013 veľkým „fuck you“ všetkým trendovým kvázidrsňákom, ktorí sú nebezpeční asi ako svorka šteniatok mopslíka.
1. In Exodus
2. Tyrant
3. Absolute Control
4. God´s Cold Hands
5. Wide Open Wound
6. Abandon All Life
7. No Surrender
8. Pariah
9. Cry Wolf
10. Suum Cuique
Diskografie
Every Bridge Burning (2024) You Will Never Be One of Us (2016) Abandon All Life (2013) Unsilent Death (2010)
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.
Žádné johoho a rum. Vodní živel, to je tma, zima, utrpení. A tahle francouzská úderka nemrtvých námořníků to dobře ví. Proto drhne agresivní melancholický meloblack, který rázně komanduje kapitánka Adsagsona a její průrazný ječák. Valí to tvrdě jak vlny!
Druhý díl trilogie těchto Švédů je ukázkou silného prog metalu bez kompromisů. Jede se většinou s pořádnou razancí a v tempu, ale nechybí ani odlehčené pasáže. A jelikož provedení je bez chyby, včetně parádního vokálu, výsledek více než příjemný.
Klasický, ryzí a slušně nabroušený heavy/thrash metal jako z dob dávno minulých. Od Portugalců IN CHAOS se nedočkáme inovací, ale ani kompromisů. Velmi dobré retro album a vůbec nevadí, že pánové mají moc rádi METALLICU.
Návrat do starých časů švédského melodického death metalu mi v podání SARCASM připomněl okouzlení, které jsem svého času prožíval u desek SACRILEGE. Ale inspirací je zde více. Pohlazení na duši pro pamětníka deathmetalových devadesátek.
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali i CARCASS. Vydařená deska.